V prvním díle seriálu Kritické momenty kosmonautiky Vás seznámíme s příběhem první lidské cesty do vesmíru. Jak sami uvidíte, nebylo to nic jednoduchého a pilot kosmické lodi, Jurij Gagarin, měl během letu problémy, které mohly skončit tragicky.
Virgil Ivan Grissom, přezdívaný Gus, byl druhým Američanem, který se v rámci programu Mercury vydal na skok do vesmíru. Jeho let probíhal přesně podle plánu, ale po přistání přišly závažné problémy. Nechybělo mnoho a Grissom by se ve svém skafandru utopil
Programu Mercury se problémy nevyhýbaly ani po Grissomově misi. Okamžiky hrůzy přišly i při prvním letu na oběžnou dráhu. John Glenn sice v ohrožení nakonec nebyl, ale to nikdo na Zemi netušil. Ukázalo se, že i v kosmonautice může nepodstatná součástka způsobit mimořádně
Malcolm Scott Carpenter letěl do vesmíru jen jednou, ale jeho mise se jako nudná rozhodně označit nedala. Svou letovou nominací byl tak nadšený, že přistoupil na velké množství vědeckých experimentů, které zahltily jeho časový plán, ale to zdaleka nebylo všechno...
Aby lidé mohli přistát na Měsíci, bylo potřeba nejprve otestovat řadu technologií, které do té doby nikdo nedělal - od vícečlenné výpravy až třeba po výstupy do otevřeného kosmu. Sovětský svaz za tímto účelem vyvinul kosmickou loď Voschod. Alexej Archipovič Leonov se 18. března 1965 stal prvním člověkem, který vykonal kosmickou procházku. Na začátku nádherný zážitek se ale změnil v regulérní boj o život ...
Jedním z důležitých úkonů, které bylo nutné si osvojit před letem k Měsíci bylo setkávání dvou těles na oběžné dráze. Američané k tomuto úkolu připravili misi Gemini 6, která se později změnila na Gemini 6A. Misi před startem provázely problémy a jen shodou šťastných okolností a správných rozhodnutí byl start odložen. Nechybělo mnoho, aby raketa odstartovala, a Wally Schirra a Thomas Stafford by pak zřejmě zahynuli.
Jak jsme si ukázali v minulém díle našeho pořadu, mise Gemini 6 se nedočkala spojení dvou těles na oběžné dráze, ale "pouze" letu ve formaci. Toto prvenství čekalo až na misi Gemini 8, ve které byli Dave Scott a Neil Armstrong. Spojení s cílovým tělesem se podařilo, ale už zakrátko se objevily první problémy - a co hůř - astronauti zrovna neměli spojení se Zemí a museli si s krizovou situací poradit sami.
Mise Gemini 9 neměla snadný osud už od začátku - původně vybraná dvojice zahynula při letecké nehodě a ani nový pár astronautů nezažíval během mise klidný let. Gene Cernan měl při výstupu do volného prostoru mnoho problémů a byl rád, že tuhle procházku peklem přežil.
Až doposud jsme se v našem pořadu věnovali kritickým momentům, kdy šlo astronautům o život, ale pokaždé následoval happy-end. Bohužel jsou ale v historii kosmonautiky i okamžiky, které skončily tím nejhorším možným způsobem, smrtí posádky. Aktuální díl pojednává o tragédii, které vešla ve známost jako požár na Apollu-1.
Po požáru na Apollu-1 zavětřili Sověti šanci předběhnout Američany v závodě o Měsíc. Jenže v té době již bohužel nežil jejich geniální konstruktér Sergej Koroljov. Jeho nástupce bohužel nedokázal odolávat tlaku z vyšších míst a premiéra nové lodi pojmenované Sojuz tak měla mimořádně hořký konec.
Kosmická loď Sojuz si odbyla svou smutnou premiéru a při dalších misích už se objevovalo mnohem méně problémů, přesto při misi lodi Sojuz-5 chyběl k tragédii jen pověstný kousek. Dodnes je tato mise považována za nejdramatičtější návrat se šťastným koncem v historii sovětských letů do vesmíru.
Známá věta "Houstone, máme problém", zněla v originále spíše jako "Houstone, měli jsme tu problém", ale každopádně jde o hlášku, která je tak známá, že asi každý ví, že patří k misi Apollo 13. Trojice mužů v jejím rámci absolvovala několik desítek hodin trvající stav, který mohl kdykoliv skončit tragédií. Apollo 13 sice na Měsíci nepřistálo, přesto je návrat posádky ve zdraví považován za mimořádný úspěch.
Kosmická loď Sojuz si za svou existenci vybrala celkem dvě smrtelné havárie. Tragédii prvního exempláře Sojuz-1 jsme se již věnovali. Nyní přichází čas na druhou smutnou událost, která znamenala smrt hned tří kosmonautů. Sojuz-11 byl ale naštěstí poslední smrtelnou nehodou této lodi. Od té doby Sojuzy spolehlivě dopravují kosmonauty na oběžnou dráhu i zpátky.
Pokud problémy potkají startující raketu s lidskou posádkou, jde vždy o mimořádně nebezpečnou situaci, ve které může jít o život. Na vlastní kůži se o tom přesvědčila posádka sovětské lodi Sojuz 18a. Kosmonauti se vinou poruchy na nosné raketě Sojuz jen dotkli vesmíru a pak zažili pekelný vstup do atmosféry.
Přistát po vesmírné misi v chladném počasí není nic příjemného, pokud ale přistanete navíc mimo plánovanou oblast, je to už problém. A když máte hodně velkou smůlu, dosednete do jezera – tak, jako se to stalo posádce Sojuzu 23. Tehdy už může jít skutečně o život.
Když závada postihne startující raketu, mohou se astronauti spolehnout na to, že zasáhne takzvaná záchranná věžička - systém, který oddělí jejich loď od nebezpečné rakety a odnese do bezpečí. Lodě Sojuz zažily tento kritický okamžik pouze jednou.
Americké raketoplány dokázaly ve svých útrobách vozit až sedm astronautů. Proto když došlo k nehodě, byly následky vždy strašlivé. Ze 135 misí skončily dva lety. Dnes se podíváme do ledna roku 1986, kdy se na svou desátou cestu do vesmíru vydává raketoplán Challenger.
Jen stěží si dokážeme představit myšlenky, jaké se honily hlavou dvojici kosmonautů, kteří se vraceli na Zemi v lodi Sojuz TM-5. Nechybělo totiž mnoho a mohli zůstat uvězněni na oběžné dráze bez možnosti návratu zpátky.
Oheň je děsivým živlem i tady na Zemi, ale když vypukne v uzavřeném prostoru kosmické stanice, je to vždy mimořádně kritická situace - tak jako tomu bylo roku 1997 na ruské stanici MIR.
Začátek roku 1997 byl pro posádku na ruské stanici MIR velmi náročný. V minulém díle jsme hovořili o tom, jak na stanici hořelo, a část kosmonautů si o několik měsíců později vybrala velké štěstí ještě jednou - tentokrát na stanici nehořelo, ale o život šlo úplně stejně.
Jak lidé sbírali zkušenosti s lety do vesmíru, havárií i vážných nehod ubývalo. Někteří tak mohli podlehnout mylnému dojmu, že cesty za hranice naší atmosféry jsou vlastně jednoduché a bezpečné. Vystřízlivění z tohoto omylu ale bylo až příliš kruté.
Ani Mezinárodní vesmírná stanice nebyla ušetřena momentu, který by se dal označit jako kritický. Italský astronaut Luca Parmitano během výstupu do otevřeného prostoru doplatil na liknavost při kontrole stavu svého skafandru a tak málem nastala paradoxní situace. Astronaut se mohl utopit ve výšce 400 kilometrů nad Zemí.
