Vyložené karty

Vést celý hotel, to není jen tak. Každý den vyvstanou desítky drobností, které nesnesou odklad. A Leoš může vyprávět. Už poněkolikáté za sebou ho potká přesně takový den „blbec". V kuchyni je třeba opravit spotřebič, již dávno měl odevzdat výkazy z minulého měsíce, v restauraci opět straší nesnesitelný zákazník, Vláďovi by měl schválit menu na příští měsíc a do toho přijede inspekce, aby se podívala na hasicí přístroje. Zatímco Leoš vyřeší dvě věci, dalších pět jich přibude. Není proto divu, že se jednoho dne zhroutí, a aniž by to kdokoliv čekal, prostě zmizí z hotelu. Klára a Mike se ho snaží najít, ale nebere jim telefony. Už začínají propadat panice, když se zjistí, že si jen potřeboval sám, v klidu, venku na procházce utřídit myšlenky. Hotel už nezvládá vést. Dřív nebo později si to musel přiznat, nikdy ho to nebavilo tak, jako jeho otce, Klářina dědečka. Mnohem raději tráví poslední dobou čas se Soňou u jejich rodičů na farmě. A z pouhého pomyšlení, že by se musel do Grandu zase vrátit, se mu obrací žaludek. Klára ho ale uklidní. Ať z hotelu odejde, ona to už za něj nějak vyřeší. Mezi Verunou a Šafářem to začne trochu skřípat. K drobným neshodám se přidá také tvrzení Hrubešové, že viděla Šafáře v Jánkách v den, kdy měl být opět zpátky v Praze. Veruna to ale považuje za další výmysl trochu pomatené stařenky. Hrubešová ji ale se svým tvrzením znovu konfrontuje, když se jí povede Šafáře vyfotit na svůj mobil. Jak to tedy je? Proč Šafář Veruně neřekl o tom, že občas zůstává v Jánkách, aniž by o tom věděla? Šafář se jí omluví. Mělo to být překvapení. Vezme ji do nové kanceláře, kterou si zřídil přímo v lázních, aby nemusel tak často dojíždět do Prahy. A Veruna je zase klidná... V hospodě u Slepičků se opět jednou za měsíc koná pravidelná partička mariá