16. dubna 1945 začala sovětská ofenzíva ve směru na Berlín. Měla svůj strategický i politický význam. Závody o proniknutí do říšského hlavního města chtěl, doslova za každou cenu, vyhrát Stalin. A také se tak stalo. Odpor německých sil na přístupech k městu byl potlačen a Rudá armáda se už 21. dubna objevila na berlínských předměstích. Začaly krvavé pouliční boje, při kterých rudoarmějci postoupili až do centra. Hitler odmítl opustit město a doufal v zázračnou pomoc jednotek, které existovaly už jen na papíře. 30. dubna pochopil i on, že vše je ztraceno a spáchal sebevraždu. Toho dne zavlál na budově Říšského sněmu rudý prapor. Berlínská posádka však kapitulovala až 2. května 1945. O šest dní později tak učinila i třetí říše.
31-го января танки 1-го Белорусского фронта в районе Кюстрина и Франкфурта вышли к Одеру. Не дожидаясь подхода пехоты, они форсировали реку и захватили плацдармы. Логово фашистов – Берлин – находился всего в 100 километрах. Но Ставка приняла решение остановить наступление на столицу Германии. Требовалось пополнить части и подтянуть тылы.
Лишь очистив от немцев Померанию и Силезию, Красная Армия продолжила наступление. Узнав о планах англо-американских войск по захвату Берлина, Ставка разработала операцию, предусматривавшую быстрое продвижение к городу по кратчайшему расстоянию…
