První díl startuje na místě neodmyslitelně spjatém s tuzemskou historií – Tetíně. Přes Křivoklátsko pokračuje Aleš Háma do Krušných hor, toulá se po okolí starobylého Chebu a vyzná se ze svého osobního vztahu k zámku Chyše. Důležitou roli v úvodním díle hraje voda – nejen při letnímu koupání, ale také v situaci, kdy volant v karavanu vymění Aleš za pádlo a kánoi, a tak trochu zavzpomíná na svou vodáckou minulost.
Je celkem jedno, který den v týdnu si vyberete pro návštěvu městečka Úterý. Že procházka tímto pozapomenutým skvostem stojí za to, zjistí Aleš Háma. Kromě toho objeví most, na který by se rozhodně neměli pouštět ti, kdo mají strach z výšek a předvede i něco ze svého kuchařského a rybářského umění. Chodové ho přivítají tradiční laskominou a prozradí mu, proč že to na náměstí v Domažlicích mají křivou věž.
Už samotný název Kratochvíle vyvolává pocity pohody a příjemně stráveného času. A právě takové je putování Aleše Hámy po jižních Čechách. A nejde jen o zmíněný zámek. Vždyť architektonické skvosty tu nalézáme na každém kroku, ať už jde o Bechyni, Třeboň nebo trochu tajuplný Jindřichův Hradec. O poznání drsnější klima pak vládne České Kanadě, kam Aleš ve svém karavanu rovněž zamíří. Chce totiž využít lákavé pozvání na bizoní farmu.
Tím, čím býval pro formany zájezdní hostinec, je dnes pro karavanisty stellplatz. Není tedy divu, že si i Aleš musí jeden takový vyzkoušet. Také v Třebíči je o něho výborně postaráno-po místních pamětihodnostech ho totiž provede hned trojlístek spanilých průvodkyň. Jaroměřice nad Rokytnou jsou další zastávkou v Kraji Vysočina. Místní zámek i zahrada patří ke klenotům tuzemské architektury. Ke klenotům, byť v trochu jiném slova smyslu, patří i film Jiřího Menzela Postřižiny. Natáčel se v dalešickém pivovaru, který Aleš těžko může minout bez povšimnutí. Také nedaleká přehrada si zaslouží pozornost. To ostatně platí také pro Mohelenskou hadcovou step, unikátní přírodní rezervaci nad meandrem řeky Jihlavy. V té stále teče chladná a čistá voda, tedy místo jako stvořené pro další rybářské dobrodružství.
Jen málo míst v naší zemi má tak tajuplnou a zároveň povznášející atmosféru, jakou má zřícenina kláštera premonstrátek Rosa coeli. Dunajovické kopce zase lákají k projížďce na kole nebo k jiným sportovním aktivitám. Jejich nejvyšší vrchol Velká Slunečná působí, jako by se tu nedopatřením ocitl ze světa dávných Mayů, ale jeho netypický terasovitý vzhled má podle všeho mnohem prozaičtější původ. Moravské Toskánsko, větrný mlýn v Kuželově nebo rozlehlé louky s majestátními duby v Bílých Karpatech – to všechno jsou místa, kde vnímavá lidská duše pookřeje. A v rozlehlých vinicích v okolí Blatnice pod Svatým Antonínkem zahřeje u srdce i sklenička lahodného vína, ve kterém se snoubí sluneční paprsky s lidskou prací a úrodností země. Země, o které tak rádi zpíváme, že je rájem na pohled.
Jízda králů je asi tím, co každého ve spojitosti s Vlčnovem napadne jako první. Aleše tu ale zaujalo nenápadné muzeum, které krásně voní po švestkách. Nakonec ale došlo i na obligátní kroje, zpěv a muziku. V Bojkovicích se Aleš na chvíli vrací do školních škamen a s trochou nostalgie zavzpomínal na léta svého dětství. Při svém putování nemohl minout ani místní lázeňskou perlu Luhačovice. V Dušné umocnilo zážitek z malebných výhledů i to, že si je užíval z koňského hřbetu a chvíle strávené ve Velkých Karlovicích byly ve znamení vůně čerstvě upečených frgálů. Pustevny jsou pak vrcholem Alešova putování, a to nejen ve smyslu nadmořské výšky.
Druhá největší hradní zřícenina na Moravě se nachází v Hukvaldech, místě spojeném se jménem skladatele Leoše Janáčka. Nedaleký Štramberk, jemuž se někdy říká Moravský Betlém, napovídá, že je městečkem malebným, ale také místem velmi voňavým, protože tu na každém rohu voní místní laskomina. Trochu mrazivý zážitek prožil Aleš v areálu vojenského opevnění v Hlučíně-Darkovičkách, kde sice člověk obdivuje důmyslnost inženýrů, zároveň se tu ale doslova zpřítomňují obavy, úzkost a strach těch, kteří ve stísněných bunkrech sloužili. To ve Cvilíně si vyzkoušel i svou fyzickou kondici: vystoupat k poutnímu kostelu Panny Marie Sedmibolestné není jen tak.
Rychlebské hory jsou málo známé, ale zejména cyklističtí nadšenci si tu přijdou na své. O tom se ostatně přesvědčil i Aleš. Jeho nohy ovšem poté vyžadovaly doslova lázeňskou péči: v Jeseníku jsou věrni odkazu Vincenze Priessnitze. Velké Losiny jsou vyhlášené nejen díky krásnému zámku, ale coby místo spojené s čarodějnickými procesy v sobě skrývají i trochu ponurosti. Neveselou historii má i obec Javoříčko. Dnes sem ale většina turistů proudí proto, aby navštívili podzemní jeskynní labyrint s mimořádně působivou krápníkovou výzdobou.
O tom, že věži mělo i svá úskalí, se při zdolávání schodů do věže kostela v Poličce přesvědčil i Aleš. Další zastávkou v Pardubickém kraji byla přírodní rezervace Toulovcovy Maštale a nedaleký architektonický skvost Nové Hrady. Nakonec se Aleš přesvědčil, že také město, po kterém nese celý kraj název, nabízí řadu pamětihodností.
V Orlických horách si Aleš vyzkoušel, jak se jezdí na kolečkových lyžích, a v Broumovském klášteře obdivoval vzácnou kopii Turínského plátna. Trochu ponurou atmosféru pevnosti Josefov naštěstí vyvážil romantický nocleh v kempu. Hořice jsou sice známé hlavně díky trubičkám, ale znalci vědí, že je to rovněž místo zaslíbené sochařskému kumštu. Když se k tomu přidá nedaleká koupaliště Dachova, které učaruje atmosférou začátku 20. století, nebo návštěva Jičína, máte důvod k návštěvě tohoto koutu Česka nabíledni.
V Libereckém kraji si Aleš dosyta užil různých dopravních prostředků. Kromě karavanu to byly speciální horské káry, vozy z bývalého socialistického bloku nebo kajak, na kterém projel tzv. Pekelným jícnem. Svou zvědavost ukojil ve stejnojmenné uličce v Jilemnici a na Sychrově obdivoval alej, která je spojena s rodem Rohanů. Nezapomněl se podívat na místo posledního odpočinku sv. Zdislavy a v Modlivém dole obdivoval řemeslnou zručnost předků. Tento kraj nabízí tolik různorodých památek a zábavy, že není těžké najít si tady to své.
Od toulek po Ústeckém kraji očekával Aleš mnohé, ale setkání s menhiry ho trochu překvapilo. Nedaleko Doubice objevil „dvojče“ Panské skály, která si zahrála v pohádce Pyšná princezna, ostatně filmových lokací je v tomto kraji požehnaně. Své o tom ví jak v Úštěku, tak i na zámku Ploskovice. Ačkoliv si s vínem většinou spojujeme Moravu, Aleš se osobně přesvědčil, že se dá úspěšně pěstovat i na slunných stráních v okolí Labe.
Putování Středočeským krajem začal Aleš v Brdech, odkud se vydal napříč celým krajem: přes zříceninu hradu Vrškamýk a kolem meandrů řeky Sázavy do rodného města Miloše Formana – Čáslavi. Dalšími zastávkami byly Kolín s historickým centrem nebo Veltrusy – barokní perla mezi českými zámky. Odtud je to co by kamenem dohodil do Mělníka. Za ním už se krajina výrazně mění: pískovcové skály, úzké silničky, malebná zákoutí – to je Kokořínsko.
Oboru Hvězda nebo Břevnovský klášter zná v Praze skoro každý, ale vilovou čtvrť Ořechovku však zdaleka každý Pražan nenavštívil. Také hradů a zámků viděl Aleš během svého karavanového putování řadu. Že se dá i ve velkoměstě nalézt zajímavý kus přírody, o tom se přesvědčil v botanické zahradě v pražských Malešicích.
