První díl dokumentárního cyklu se věnuje fortelu a důvtipu havířů v průběhu času. Přibližuje historii těžby u nás, vývoj nástrojů, technologických postupů i aplikování nových vědeckých objevů.
Podzemí je plné stop po přítomnosti dávných havířů. V dalším díle dokumentárního cyklu se s námi vydejte do starých šachet a nahlédněte do historie hlubinné těžby u nás... Hlubinné doly se uzavírají z různých důvodů. Buď jsou nerosty vytěženy, doly se nerentují anebo tu hrozí nebezpečí. Poté, co utichnou havířské nástroje, se vlády nad podzemními šachtami znovu ujímá příroda. Existují ale lidé, kteří se do těchto míst vydávají a snaží se starým dolům navracet život. Díky nim podzemní svět nemizí v zapomnění, ale dál vypráví své příběhy.
Další díl dokumentárního cyklu o hornictví v českých zemích se zaměří na snahu každého vládce i režimu získat nadvládu nad nerostným bohatstvím. Kdo chtěl mít moc, chtěl i všechno, co se skrývalo pod zemí... České země patřily svým nerostným bohatstvím, zlatými i stříbrnými doly k nejbohatším v Evropě. Byla to výhoda i nevýhoda. Nerosty hrály velkou roli v ekonomice a financích, ale zároveň je každý chtěl ovládnout. Kdo měl nerosty, měl moc. Dějiny to jasně ukázaly.
Práce v dolech se v určitých etapách naší historie stala represivním nástrojem na zlomení hrdé lidské nátury. Forma trestu tvrdou horničinou ve jménu ideologie bohužel často manifestovala i lidskou krutost... Hornické řemeslo je tvrdé, ale potřebné, a pro ty, kdo mu dobrovolně propadli, milované a krásné. V historii naší země jsou však etapy, kdy k práci v podzemí byli lidé nuceni na základě cizích rozhodnutí a rozkazů. Nacistický i komunistický režim těžkou prací trestal lidi nepoddajné a nepohodlné, ničil životy, rozbíjel rodiny.
Možná ne každého napadne, jak jsou hornické zkušenosti potřebné i při jiných podzemních stavbách, jako je například metro. Využívají se stejné technologie, postupy i bezpečnostní předpisy. Hornictví a podzemní stavitelství jsou propojeny a jeden bez druhého nemohou být.
Horníci byli vždycky svébytná společenská vrstva. Nebyli ani měšťany ani venkovany. Vymykali se. A to jim zůstalo napříč stoletími. Jejich život byl jiný, na zemi i pod zemí. Jejich kultura, zvyky. Tím nejpodstatnějším ale vždycky byla družnost, kamarádství a potřeba spolehnout se jeden na druhého. V dobrém i zlém.
Horníci dobře vědí, jak je jejich práce riziková. Báňská neštěstí, která si v tomto díle dokumentárního cyklu připomeneme, jsou toho smutným důkazem. Proto jsou tak důležitá bezpečnostní opatření a také záchranné složky v čele s báňskými záchranáři, kteří jsou vždy připraveni zachraňovat životy svých kolegů. Rizika hornických profesí však nejsou jen závaly a exploze. Tvrdá práce se nesmazatelně podepisuje také na fyzickém a duševním zdraví.
Končí-li něco, co má za sebou staletí existence, je to něco mimořádného. Hlubinné hornictví dávalo práci tisícům lidí a bylo významnou součástí našeho hospodářského dění. Cenou za to byl masivní dopad na životní prostředí. Nyní je třeba jít dál, kapitolu hlubinného hornictví uzavřít, smazat stopy po těžbě a revitalizovat krajinu. Nastává období transformace společnosti, průmyslu i profesí s hornictvím spojených.